Anglický beran je jedno z vůbec nejstarších plemen králíků. Protože je toto osobité plemeno málo rozšířené, návštěvník ho bohužel na výstavách vidí jen zřídka, nemluvě o možnosti posoudit ho někdy sám jako posuzovatel. Už mnohokrát jsem slyšela od kolegů posuzovatelů, že přes svou dlouholetou praxi anglického berana ještě nikdy nebo jen velmi vzácně posuzovali. O to důležitější je aktivně se vzdělávat, ať už ve spolku, ve skupině posuzovatelů, nebo u místního chovatele tohoto plemene. Ukazují to nejen zkušenosti na regionální úrovni, ale až po celoněmeckou výstavu je zřejmé, jak důležité je se s posuzováním anglických beranů předem seznámit, aby člověk neztroskotal a aby byl pro všechny zajištěn objektivní obraz hodnocení. Chtěla bych tu dát malý náhled do správného měření uší a ukázat, jak snadno ten úkon jde od ruky, když dbáš na pár drobností.
Předpokladem je jako u mnoha věcí správný nástroj. Skládací metr by měl mít 20centimetrové články a měl by být sám o sobě pevný, to znamená, že by měl stát, aniž by se výrazně prohýbal. Doporučuje se rozříznout dvoumetrový skládací metr na dva kusy tak, že se vždy u 70 cm daný článek čistě uřízne. Tak získáš pevné měřítko, které je dost skladné, a přitom dost dlouhé na to, aby se s ním dalo pohodlně měřit.
„Délka uší se měří skládacím metrem přes hlavu zvířete od jedné špičky ke druhé. Uši se přitom přikládají k metru ušním otvorem dopředu a bez přetočení. Při měření se uši mírně natáhnou.“ Tolik text standardu.
Nad slůvkem „natáhnout“ se názory rozcházejí. Možná by výstižnější formulace byla „mírně napnout“.


Protože naši angličtí berani jsou dost živé povahy, měl bys požádat pomocníka nebo chovatelského kolegu, aby zvíře držel za týlem nebo za zadní částí trupu, abys mohl(a) v klidu držet uši opravdu přesně vodorovně. S tím má většina posuzovatelů skutečné potíže. Není žádná ostuda požádat pomocníka o spolupráci; smutné by naopak bylo uši změřit jen zběžně a zapsat přibližný výsledek. Jak snadno tím chybí jeden nebo dva body a zvíře dojde do cíle jen se slabým výsledkem. Některá plemena prostě při posuzování potřebují o něco víc času, aby se správně zjistily výsledky ve všech položkách – tak si ten čas prostě udělejme.
Šířka uší se měří v nejširším místě ucha bez srsti. Měříme vnitřní stranu, tedy ušní otvor. I tady je třeba ucho dobře roztáhnout a skládací metr přiložit opravdu přesně napříč k podélně probíhajícímu uchu.



Pak ještě jedno zjištění: šířka ucha se u některých zvířat liší mezi pravou a levou stranou. Pravák zpravidla měří levé ucho, levák pravé. Ale nemá z toho být věda, proto to tu zmiňuji jen jednou pro úplnost.

Dále obrázky vhodných a méně vhodných měřidel


