Letos se setkání IG Englische Widder, mezinárodního zájmového sdružení chovatelů anglických beranů, konalo u nás, u Franzisky a Sörena Sprengerových, v Orlamünde v Durynsku. Celý víkend od 4. do 6. srpna plný kultury, dobrého jídla a samozřejmě anglických beranů.
Začalo to v pátek za nádherného počasí kávou a koláčem v naší zahrádkářské kolonii. Skutečný začátek byl ale už o den dřív, protože večeře (pulled pork) ležela v udírně už od čtvrtečního odpoledne. Sören, který neustále bedlivě hlídal teplotu v jádru dobrých 30 kg vepřové plece i množství uhlí v topeništi, obětavě přespal ve stanu přímo před udírnou.
První hosté dorazili odpoledne, další přijížděli až do pozdních večerních hodin. Někteří měli za sebou cestu dlouhou téměř 800 km! Mezitím bylo po téměř 30 hodinách v udírně hotové i pulled pork a spolu s dalšími regionálními specialitami čekalo na dlouhé tabuli.
Při svíčkách a v pozdní hodině přijeli na setkání IG poprvé noví chovatelští přátelé a hned s sebou přivezli k prohlédnutí bílé červenooké anglické berany. V předem připravených výstavních klecích mohli bezpečně strávit noc a odpočinout si po dlouhé cestě z Frankfurtu nad Mohanem.
První hosté se večer vydali do nedalekého hotelu a hostince „Kains-Hof“ v Uhlstädtu, kde byli ubytovaní.
V družné společnosti a u jednoho či dvou koktejlů se pak první společenský večer protáhl až do sobotních ranních hodin.
Po vydatné hotelové snídani jsme v sobotu vyrazili na výlet pronajatým linkovým autobusem. První zastávka: Heidecksburg v Rudolstadtu.
Heidecksburg v Rudolstadtu je nejnádhernější barokní zámek 18. století ve Svobodném státě Durynsko. Na prohlídce s průvodcem jsme si prohlédli panské obytné místnosti bývalé knížecí rodiny. Okázalá výzdoba stěn, původní nábytek z doby posledního panovníka a dechberoucí malby na stropech jsou jen některé z vrcholů zámku. Navázala na to ještě zvláštní výstava „Rococo en miniature“.
Po vydatném jídle v durynském „knedlíkovém hotelu“ „Goldene Henne“ v Bachově městě Arnstadtu a krátkém odpočinku jsme pokračovali ke třetímu a poslednímu cíli soboty.
Poslední zastávka kulturní cesty: technické muzeum „Tobiashammer“ v Ohrdrufu.
Kovárna poháněná vodními koly, postavená před více než 500 lety, patří po rozsáhlé obnově k nejcennějším průmyslovým památkám. Pět velkých, dodnes funkčních padacích bucharů, válcovna, stoupa, brusírny a žíhací pece jsou tam poháněny čtyřmi obrovskými vodními koly.
Po prohlídce staré hamerské dílny jsme nejdřív zasedli k prostřenému stolu v útulné kavárně muzea. I tady opět regionální lahůdky, např. angreštový koláč a LPG koláč.
Po kávě na nás čekala ještě zvláštní atrakce, jeden z největších parních strojů v Evropě. Už samotná stodola, ve které je umístěn parní stroj vážící 305 t o výkonu 12 000 koní, je zážitek.
Odpoledne bohužel začalo pršet, což nám ale na zpáteční cestě do hotelu nevadilo.
Mezitím do hotelu dorazili další členové IG a hosté, kteří se našeho kulturního okruhu bohužel zčásti z pracovních důvodů nemohli zúčastnit.
Markus Tyborski přivezl z Bad Saulgau ještě 6 anglických beranů v barvách bílé, černostrakaté a divoce zbarvené strakaté. Zvířata šla do výstavních klecí a nejdřív se o ně postaralo.
Poté se v konferenčních prostorách hotelu „Kains Hof“ konala společná večeře – a hned na ni navázala výroční členská schůze.
Byli jsme velká skupina s mnoha hosty a mohli jsme v našich řadách přivítat i nové členy. Od předsedy IG Phillipa Fritze jsme dostali ocenění za „uspořádání 29. setkání chovatelů anglických beranů“.
Na výroční členské schůzi pak Phillip přednesl svou výroční zprávu jako první mluvčí. Vysvětlil vzestupy a pády uplynulého chovatelského a výstavního roku. Frank Lettau přednesl zprávu jako pokladník IG a vysvětlil pokladní knihu a současný stav pokladny. Jako další hovořil Hans-Günter Flath jako třetí mluvčí o chovu a výstavnictví v IG. V popředí byla mimo jiné celoněmecká výstava samců a jednotlivé zemské výstavy. Hans-Günter dal svou funkci třetího mluvčího k dispozici, protože ji z osobních důvodů už nemůže vykonávat. Jako přímou nástupkyni navrhl Franzisku Sprenger. IG o návrhu diskutovala a v otevřené volbě byla Franziska Sprenger jednomyslně zvolena třetí mluvčí.
Rene Karpf pak přednesl svou zprávu jako švýcarský mluvčí plemene o chovatelské práci ve Švýcarsku.
Mezitím kolovala přihláška k soupisu mláďat, do které členové zapisovali svá odchovaná mláďata podle barevných rázů. Hans-Günter a Phillip pak seznam společně vyhodnotili. Je hezké vidět, že barevné rázy tmavě šedý strakatý a činčila se podařilo zachránit před vyškrtnutím ze standardu. Zároveň je ale u některých barevných rázů patrný pokles. Pokles je patrný i u jinak nejsilněji zastoupeného barevného rázu durynské zbarvení. Odchov některých barevných rázů leží zčásti na bedrech jednotlivých chovatelů, tak například durynský strakatý (Thüringer-Weiß) u Korbiniana Schmidta. Pokud tito chovatelé skončí, je ztracen i barevný ráz.
Tady je třeba zabrat a ještě víc propagovat naše krásné plemeno.
Letošní oběžník měl u všech členů opět dobrý ohlas. I příští rok by se mělo zapojit mnoho členů a posílat Franzisce Sprenger zprávy z výstav, fotografie a články, abychom mohli dát dohromady zase obsáhlý oběžník.
V neděli v 10:00 pak proběhl v naší zahradě rozbor zvířat. Už předtím se u naší králíkárny sešlo několik členů a hostů a prohlíželi si kotce. Kotce pro naše anglické berany jsou poměrně velké, do horních se bez stoličky nedosáhne. Rozměry 1,20 m na šířku, 1,30 m do hloubky, 0,70 m na výšku a k tomu velká odpočinková police a vysoko umístěné nástěnné krmítko se u návštěvníků setkaly se souhlasem. Angličtí berani jsou aktivní, hodně v kotci dovádějí a odpočinkovou polici velmi dobře přijímají.
Novinkou letošního rozboru zvířat bylo, že mezi pozvanými hosty byli i posuzovatelé, kteří nejsou členy naší IG.
Kolegové Horst Rohowsky (předseda durynského sdružení posuzovatelů), Joachim Kapp (vedoucí školení durynského sdružení posuzovatelů) a Herbert Sillmann (posuzovatel a předseda Clubvereinigung Thüringen) tak byli u toho, aby se informovali o stavu chovu anglických beranů.
Hans-Günter zahájil rozbor zvířat modrobílou dospělou samicí od Franzisky a probral různé tělesné a barevné znaky.
Jako další stála na stole dospělá samice v durynském zbarvení (rovněž od Franzisky).
Pak následovali bílí angličané. Tady se daly pěkně porovnat různé chovatelské linie Julie Manka a Markuse Tyborského.
Nakonec přišli k posouzení strakáči v černostrakatém a divoce zbarveném strakatém rázu. Plášťová kresba je u Markusových zvířat velmi dobře vyvinutá a přesvědčila i stavba těla a srst předvedených mláďat.
Potom následovala živá výměna názorů mezi hosty a posuzovateli.
Mezitím se roztopil gril na dřevěné uhlí a mezi lidmi se linula vůně klobás. Po vydatném obědě a dalších pěkných rozhovorech se s námi hosté rozloučili a vydali se na cestu domů.
Těšíme se na krásné shledání s vámi příští rok ve Schwarzwaldu a ještě předtím na celoněmecké výstavě v Lipsku a děkujeme vám za krásné chvíle u nás v Durynsku.
S velmi srdečným chovatelským pozdravem
Sören a Franziska Sprengerovi