Co by mohlo být pro chovatele plemene s tak bohatou kulturní historií, jako je anglický beran, příhodnější než přenést se do doby jeho rozkvětu – totiž na začátek 20. století? Tehdy stálo naše plemeno na žebříčku obliby velmi vysoko, na druhém místě hned za obrovskými králíky. Do této epochy se o víkendu svého každoročního setkání (19.–21. 7. 2019) přenesli členové IG Englische Widder, mezinárodního zájmového sdružení chovatelů anglických beranů, ve skanzenu LVR v Lindlaru. Na zhruba 30 hektarech muzejního areálu s mnoha historickými budovami a nádherně založenými ovocnými a zeleninovými zahradami se dokonce i pole obdělávají a sklízejí věrně podle originálu starou technikou a na pastvinách a loukách žijí zástupci starých plemen hospodářských zvířat. Ano, na takovém místě se člověku rozbuší srdce.
Prohlídka s naším členem IG Kristianem Verdoodtem nás provedla mnoha budovami z minulých dob v oblasti Bergisches Land. Ale nejen se dívat a žasnout – na programu bylo i zapojit se. Mohli jsme si tak mimo jiné ve staré provazárně ve stylu dvacátých let sami vyrobit provaz.
Věrně heslu „Vymírání zakázáno“, o kterém my chovatelé anglických beranů víme své, žije v areálu muzea i několik ohrožených plemen domácích zvířat, mimo jiné červený horský skot (Rotes Höhenvieh), německé pastevní prase a bílá německá ušlechtilá koza. Na samostatné prohlídce pod vedením zemědělce se blíže zkoumají zvláštnosti a přednosti těchto starých plemen a také to, proč dnes patří k ohroženým plemenům.
Jen rozsah skanzenu a nabízených budov, volných ploch a zvláštních výstav by jistě vydal na celý týden. Odpoledne jsme bohužel museli areál opustit, ale ten či onen se sem určitě ještě vrátí a vydá se na další prohlídky muzejní vesnice.
Večer se konala naše výroční členská schůze. Protože se jí ale bohužel mnoho členů kvůli dovolené, nemoci nebo z jiných důvodů nezúčastnilo, stala se z ní schůze vedení a aspoň nejdůležitější body uplynulého roku a příštích měsíců se podrobně probraly. Za člena a čestného člena švýcarského klubu Englisch Widder Club Christiana Blasera, který zemřel v červnu 2019, drželi přítomní minutu ticha.
Svou zprávu přednesl první mluvčí Phillip Fritz. Od něj už se v tištěných médiích objevilo i několik zpráv z uplynulých větších výstav. Claudia Gerst, nyní už rok ve své nové funkci pokladní, přednesla zprávu o finanční situaci IG. Pak následovala zpráva třetí mluvčí Franzisky Sprenger. Porovnala hlášení ze soupisu mláďat za posledních 7 let: které barevné rázy jsou v rámci IG stabilně zastoupené a u kterých je patrný silný pokles. Pozitivní je především výsledek 621 nahlášených mláďat v roce 2019 od 21 členů v 18 barevných rázech – to je nejvyšší stav za poslední roky! Potom se ještě trochu podrobněji věnovala každému barevnému rázu. Poté se četly a probíraly zprávy z výstav a příspěvky členů IG, mezi nimi důležité sdělení našeho dlouholetého člena a posuzovatele Hans-Güntera Flatha k detailům správného měření uší na výstavách a k tomu, jak s tím v budoucnu lépe zacházet. K tomu vyjde v Kaninchenzeitung zvláštní článek, kde budou tyto detaily upřesněny v ilustrovaném návodu.
IG má k rozhodnému dni 1. 8. 2019 47 členů. Těší nás tři noví členové, bohužel ale evidujeme i 2 odchody. Setkání 2020 se mělo konat a bude konat v zemském svazu Bavorsko. Z osobních důvodů bylo po dohodě s Korbinianem Schmidem rozhodnuto uspořádat 32. setkání 2020 u Franzisky Sprenger, a to ne v Peitingu, ale ve Franckém Švýcarsku. Kvůli očekávaným vysokým letním teplotám se setkání 2020 bude konat až v září. Pořadatelé doufají, že se účastníci zapojí i s několika zvířaty a že tak bude možné ukázat širší barevné spektrum i zájemcům, kteří anglické berany nechovají, a lépe porovnat jednotlivé linie mezi sebou.
V bodě „Různé“ se pak ještě probírala účast na celoněmecké výstavě králíků.
V neděli se členové sešli v Muzeu čistokrevné drůbeže zemského svazu Porýní v Muchu. Protože mezi přítomnými bylo i několik nových tváří, měl první mluvčí prezentaci o historii vzniku anglického berana, jeho rozšíření a dnešním stavu, přičemž byl výslovně rozebrán každý barevný ráz. I pro dlouholeté chovatele byl tento exkurz do minulosti velmi zajímavý. Tradičně pak ještě proběhl rozbor zvířat. Nový člen Jimmy von Krüchten přivezl k posouzení několik pěkných mláďat v durynském zbarvení. Nápadné byly pěkné tmavé znaky, i na bocích. Dále se probírali zástupci v černé, černostrakaté, modré a modrošedé barvě. U modrošedého zvířete šlo o dospělé zvíře nizozemského původu.
Tento samec byl pastvou pro oči a nejeden z přítomných by si ho jistě rád někdy vypůjčil.
I na letošním setkání změnilo několik zvířat majitele a mohou teď předávat svou genetiku v novém prostředí. Právě k tomu je IG především! Zvířata barvy, která se chovateli narodí – ale ve vlastním chovu je nutně nepotřebuje – nekončí na porážce.
Zvířata se mezi námi vyměňují a zůstávají zachována. To je právě u velmi vzácných barevných rázů našeho plemene životně důležité!
S chovatelským pozdravem se loučím a těším se, že vás budu moci přivítat na setkání 2020, vaše Franziska Sprenger